Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Proměňte svá alba ve fotoknihu

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.



reklama

Neděle 3.9.2017 byla posledním dnem našeho toulání přes České středohoří. Opět jsme vyrazili já a moji klucí Tomík s Lordíkem. Prvním bodem závěrečného úseku byl Františkov nad Ploučnicí a hrad Ostrý na kopci nad ním. Počasí se na nás opět mračilo ale zatím nepršelo. Prohlédli jsme si hrad a pak se vydali cestou podle řeky Ploučnice k Benešovu nad Ploučnicí. Šlo se nám tu nádherně po příjemném povrchu pěšiny klikatící se souběžně s korytem řeky. Cesta nám ubíhala a tak jsme se celkem brzy ocitli na kraji Benešova. Pomaloučku jsme šli městem a prohlíželi si nádherné domy v historické části. Myslím že to stojí za návštěvu. Nad městem jsme pak přes louku zamířili po turistické trase k lesu a v tom přišel pořádný ceďák. Chvíli jsme čekali pod stromy kde napršelo,ale protože déšť neustával přišla na řadu pláštěnka a my vyrazili lesním porostem na další cestu. Pršet přestalo až když jsme se blížili ke konci lesní cesty a z ní přešli mezi louky a pak na silnici. To už nepršelo ale obloha se stále mračila. Když jsme nakonec došli k hlavnímu bodu naší závěrečné etapy rozhledně Sokolí vrch, začínalo se mezi mraky nesměle ukazovat sluníčko. Na rozhledně jsme se občerstvili a odpočali. Před naším odchodem z rozhledny dorazili také naši rodinní výletníci, kteří se tu stavili cestou z Děčínské ZOO. Tak tedy bágl na posledy na záda, pesany do zápřahu a vyrážíme na poslední kilometry naší pouti do vesničky Folknáře. Tam je konečný bod našeho putování nádherným Českým středohořím.
Sedmý den našeho toulání Českým středohořím jsme trošku improvizovali, proti původnímu plánu. Po šesté etapě se od našeho týmu kvůli pracovním povinnostem oddělila Terezka se svými psími parťáky. Následně se pokazilo počasí tak, že celý pátek pršelo a pršelo. Na další potulku jsme se s přejezdem a ve zkrácené podobě vydali v sobotu. Tentokrát s námi šel už i Lordík. Vypravili jsme se na Českou a Panskou skálu. Panská skála je snad každému známá, ale ta Česká už asi méně. Počasí bylo podmračené a občas nás stihla nějaká ta přeháňka. Klucí šlapali jak o život protože terén byl zbrázděn stopami zvěře. No to ja pak počucháníčko. Takže vnímání páníkových instrukcí takřka nulové. Viděli jsme i laně jak nám přebíhali přes cestu. Trasička to byla krátká ale hezká. Zvolil jsem ji tak, že jsme jí velkou část šli mimo turisticky značené stezky. Pohodový den byl za námi a další den nás čekalo poslední touláíní Českým středohořím.
Šestý den našeho putování jsme zahájili krásným byť lehce podmračeným ránem na Ranči 3V v Třebušíně. Nejprve nás do nového dne přivítal strážce ranče borderák Maxík a pak prasečí mrňousové s mamkou. A samozřejmě koně. Pravé ráno na ranči. Po snídani vyrážíme. Cestou jsme si opět něco málo dokoupili v místním obchodě a už si to šlapeme ke Kalichu. Nahoře se setkáváme s pracovníky kteří se podílejí na úpravách Zříceniny, mají tu dokonce i bagr v plném pracovním nasazení. Výhled je parádní. Dalším cílem je pak Sedlo. K němu docjházíme již za podmračené oblohy a občas dokonce spadne i několik kapek. Výstup je náročný ale nádherný zážitek. Proti nám z vrcholu sestupují mladí skauti zdravíme se a šineme si to hřebeni Sedla k jeho vrcholu. Terezka jako vždy provádí zápis do vrcholové knihy nafotíme, posedíéme, posvačíme a vydáváme se na sestup dolů. Nejprve prudký sráz ale pak už snesitelný sklon. Nad Srdovem jdeme směrek Horní Vsoké, kde chceme navštívit Musoleum. Když tam však dorazíme, zjišťujeme že zde probíhají opravy a Mausoleum je obklopeno lešením. Škoda. Výhled k Úštěku je také pochmurný protože se stále víc zatahuje obloha. Teď nás čeká celkem jednotvárná cesta přes Habřinu do Úštěka. Za Habřinou scházíme ze silnice na cestu a pak na stezku po které vede turistická značka. Ta se po čase začíná ztrácet v bujném porostu kopřiva ostružin a bodláků až to vypadá jako v pralese. No prodrali jsme se a kolem kempu u Jezera Chmelař přicházíme k vlakovému nádraží, kde dnes naše cesta končí.
Pátého dne jsme se probudili do slunného rána. Nádherný pohled na sluncem zalité jezero a Radobýl. Ovšem to znamená, že dnes bude opravdu vedróóóó... Posnídali jsme a pobalili jsme se a hurá na Radobýl. Výstup stál za to, vedro k zalknutí. Výhledn z Radobýlu jako vždy nádhera. A pak sestup do Litoměřic. V krámku U Bohouše nedaleko nádraží jsme si opět doplnili proviant a přes uli zamířili k nádražní hospodě. ˇO jak nám studené pivečko a utopenci přišli vhod. Pejsci samozřejmě taky dostali něco na osvěžení. No a protože jsme zjistili, že rozhledna na Mostné hoře je uzavřena, rozhlodli jsme se úsek mezi Litoměřicemi a Skalicí vedoucí po sluncem rozpáleném terénu vypustit a nechali jsme se převézt až k lesní cestě vedoucí k Dlouhému vrchu. A udělali jsme dobře už s ohledem na naše čtyřnohé kamarády. I tak jsme se slušně zapotili při výstupu na Křížový vrch a pak Dlouhývrch. Na vyhlídkách jsme se dostatečně pokochali a užívali jsme si tu nádheru. Následoval přechod po hřebeni Dlouhého vrchu a přes Staňkovice jsme si to namířili na Trojhoru. Tam jsme vystoupali již po západu slunce. Výstu je tam docela náročný skalním terénem a bez pomoci rukou už se to neobašlo. Skoro horolezecká vložka. Ale dali jsme to bez újmy a mohli jsme se rozhlížet do okolní nádherné podvečerní krajiny. A také už jsme měli na dohled Třebušín kde jsme měli v plánu dnes přenocovat na Ranči 3V. Tam jsme dorazili večer a již jsme byli očekáváni. Ubytováni v chatičce s výhledem na ohrady s koňmi. Nakrmit pejsky, pak sprchy, večeře a před spaním něco na posilněnou z našich "placatic" a probírání humorných zážitků z naší cesty. Luxus. Tak dobrou noc.
Do čtvrtého dne jsme vstali časně, abychom mohli sledovat východ slune z královny českého středohoří-Milešovky. A opravdu to stálo za to. Počasí nám přálo, takže viditelnost byla dobrá. A tak jsme si užívali tu krásu příchodu nového dne. Po snídani jsme se vydali na sestup dolů z hory k dalším cílům našeho putování. Ve Velemíně jsme se zastavili v místním krámku doplnit zásoby a pak už hurá do Opárenského údolí a na zříceninu hradu Opárno. Tam jsme už dorazili za pořádného letní vedra. A pohled na Lovoš kam jsme se pak měli vydat nás utvrdil vto žýe je opravdu čas si řádně odpočinout. :-) A tak došlo na povalování které všem členům našeho týmu šlo opravdu dost dobře. No ale hola hola Lovoš volá..... Tak bágly na záda pesany do zápřahu a jde se dál. A už je tu výstup na Lovoš. Ještě že většinu cesty jdeme lesem, kde slunko nepálí tak zpříma. Na Lovoši jsme si uvařili obídek pokochali se pohledem do kraje a taky pesani dostali baštu a hlavně pití. Bylo nám tam kráááásně. Sestup z Lovoše byl docela úmorný a tak jsme se těšili až dorazíme k příívozu v Malých Žernosekách. V hospůdce u přívozu se osvěžíme a pak se nechám převézt na druhou stranu do Velkých Žernosek. No v hospůdce jsme se osvěžili áááále přívoz??? Od s pána co seděl v hospůdce a také se osvěžoval jsme se dozvěděli, že přívoz má poruchu a teď právě je na suchu. Takže změna a my se po cyklostezce musíme dostat k přívozu do Lovosic, který nás pak přepraví do Píšťan. Vše proběhlo jak má přívoz převážel a my navečer dorazili do kempu u jezera, našeho dnešního cíle. Hurá a dokonce budou sprchy, večeře, samozřejmě pivečko a navíc příjemná společnost našich kamarádů kteří sem za námi přijeli na pokec. Super závěr dalšího dne.
Tak tu máme třetí den našeho šlapání a ťapání Českým středohořím. Bivak na hřišti byl super. Ráno jsme si ještě zašli do obchodu dokoupit nějaký ten proviant a hurá směr Milešovka. Trasa vedla přes Hradišťanskou louku (nejvýše položená louka Českého středohoří). Bylo tam krásně, klid a pohodička. Jen škoda že bylo po seči. Pokochali jsme se , odpočali a šlo se dál. Několikakilometrovým "sestupem" jsme se propracovali až na vrchol Milešovky, královny to Českého středohoří. Zasvěcení vědí proč jsem použil právě toto slovní spojení.... :-) Na vrcholu Milešovky jsme se posilnili v místí restauraci. Rozložili své bivaky v místní nocležárně a čekali na západ slunce. Ten jsme pozorovali z rozhledny observatoře. Byla to nádhera, kterou by snad mohl trumfnoput jen východ slunce, na který jsme se moc těšili. Večer jsme strávili při svíčkách vysoko nad ruchem civilizace. Jen světla vesnic a měst která zářila do noci připomínala že něco takového existuje. Ovšem záři hvězd nad hlavou se to nevyrovná.
Druhý den našeho putování Českým středohořím. Z bivaku pod Ranou jsme zamířili k vrchu Milá. Přes vesničku Milá po louce až k lesu, kde se nám značená cesta jaksi ztratila v porostu. Prodrali jsme se křovisky a opět ji našli až na samém úpatí. Jak jsme si přečetli ve vrcholové knize, potkalo to i některé návštěvníky tohoto vrchu před námi. Na vrchol jsme dorazili za slušného vedra ale místo je to krásné a výhled také stojí za to. Pokračovali jsme odtud přes Bělušice a Skršín až do Měrunic. Cestou jsme se všichni dvounožci i čtvernožci opět osvěžili koupelí v rybníce. V Měrunicích jsme na závěr dne navštívili místní hospůdku, pojedli a popili a přesunuli se na místní hřiště, kde jsme se utábořili na noc.
Výpravu do Českého středohoří jsme zahájili 26.8.2017 v pravé poledne. Kilometrů ne moc- vrcholy Oblík, Červený vrch, Raná. Letní počasí-vedróó.... Prima občerstvení na Farmě Oblík a Červeném vrchu. Koupáníčko v rybníce pod Ranou. Raná - vrchol v západu slunce. A bivak pod Ranou.
71 fotek, 19.8.2017, 93 zobrazení, přidat komentář | cestování, klasická-fotografie, krajina, příroda, zvířata
Dogtrekking Po stopách Járy Cimrmana 4.ročník - 19.8.2017- Střížovice-Julčín-Tetčiněves-Ostré-Blíževedly-Stranné-Hvězda-Skalka-Helfenburk-Rašovice-Kalovice-Velký Hubenov-Střížovice
125 fotek, 5.8.2017, 33 zobrazení, přidat komentář
92 fotek, 23.7.2017, 21 zobrazení, 1 komentář | cestování, klasická-fotografie, krajina, příroda, zvířata
Prima pohodová trasa, většinou lesními cestami, dostatek vody pro pesany i horkém letním dni, příjemná Hospůdka u zámku v Zahrádkách.
164 fotek, letos v květnu, 50 zobrazení, přidat komentář | cestování, klasická-fotografie, krajina, příroda, rodina-přátelé
LONG 85 km - Lordíkův úplně první a zvládl ho skvěle. Moc jsme si to užili. Pěkná trasa, super kamarádi a skvělá živá kontrola, kde jsme si užili spoustu legrace a perfektně jsme si odpočinuli. Ani se nám odtud nechtělo.
1 fotka, 18.12.2016, 29 zobrazení, 1 komentář | klasická-fotografie, ostatní, rodina-přátelé, události
Veselé Vánoce a hodně štěstí a zdraví do nového roku 2017 vám všem přejí klucí T&T&L.

Komentáře

přidat komentář